Naše podpora pro Libanon pokračuje a pomáhá v těžkých chvílích
Diakonie díky finanční podpoře Humanitárního programu Ministerstva zahraničí už šestým rokem pomáhá nejvíce zranitelným syrským a libanonským rodinám v chudinské čtvrti Hay el Gharbeh v jižním Bejrútu. Také díky vašim darům z Postní sbírky a nově výtěžku charitativní umělecké aukce dokážeme tyto prostředky přímé pomoci letos navýšit o další milion korun. Jak zásadní tato pomoc je, ukazují nejen čísla o krizi v zemi ale i příběh paní Mayi, která získala podporu komunitního centra Tahaddi.
Libanon prochází v současnosti mnohovrstevnou a hlubokou ekonomickou krizí, označenou za jednu z nejhorších za poslední století. Ceny potravin se za poslední dva roky zvýšili šestinásobně, mnoho lidí přišlo i o nuznou námezdní práci, v zemi nefungují dodávky elektřiny ve veřejné síti, nemocnicím se nedostává základních léků a kdo může, odchází ze země. Naše pomoc je v tomto kontextu skutečně jakoby jen kapkou vody na poušti. V Hay el Gharbeh, kam cíleně už pět let trvale dopadá, se nicméně daří nejen zmírňovat dopady extrémní chudoby na zdraví a životy lidí, ale i poskytovat vzdělání a rozvoj dětem, včetně těch nejmenších. Díky nákupu hezkých výrobků ze šicí dílny, dává naše společná akce lidem nejen práci a nezanedbatelný výdělek, ale i perspektivu.
Kombinujeme tak stále více potřebnou humanitární pomoc (potravinou, materiální, zdravotní i psychologickou péči) a snahu o rozvoj vzdělání u dětí či podporu k sebepomoci skrze místní sociální firmu. Jak zásadní přínos může mít měsíční potravinová poukázka v hodnotě 40 dolarů ukazuje i příběh syrské ženy Mayi a její rodiny, o nějž se s námi podělila naše partnerská organizace Tahaddi, vedoucí místní komunitní centrum, školu, školku, zdravotní centrum a řadu dalších aktivit, které i díky vám dlouhodobě podporujeme.
Maya (20 let), původem ze syrského Aleppa, žije v blízkosti komunitního centra Tahaddi společně s dvěma malými dětmi a svým manželem. Ten do ekonomického kolapsu v zemi dokázal jako denní námezdní pracovník vydělávat právě takové minimum, aby nuzně uživil svou rodinu. Tehdejší tvrdý život uprchlické rodiny se jim však z dnešního pohledu jeví jako relativně bezproblémový. S ekonomickou krizí rodina přišla o veškerý příjem, podobně jako řada členů širšího příbuzenstva, které za běžných okolností jinak tvoří určitou záchrannou sociální síť. Devalvace místní měny sebou přinesla extrémně vysokou inflaci, která uvrhla do chudoby i řadu místních lidí, kteří nejsou uprchlíky. Pro představu kdysi průměrný plat státního zaměstnance kvůli devalvaci změnil svou reálnou hodnotu z 1000 na sotva 70 dolarů. Do země se přitom dováží skoro vše, včetně potravin, léků, energie.
Maya musela shánět potravu, jak se dalo, vybírat popelnice, prosit v restauracích o zkažené jídlo k vyhození. Před osmi měsíci ji jedna známá poradila, aby se obrátila na Tahaddi. To díky české pomoci dává Maye každý měsíc potravinový voucher v hodnotě 40 dolarů, který znamená, že její rodina nehladoví. „Můj malý syn nyní dostává mléčnou výživu a prospívá. Mohu koupit nejen chléb, ale i rýži, cukr a základní potraviny. Můžete nějak přežít na ulici, ale nejde prostě nejíst“.
Maya také získala malou finanční podporu a nové matrace a pokrývky. Psychologická pomoc Tahaddi ji také pomohla se vyrovnat lépe se stresem a pochopit své emoce, které se v nejtěžších chvílích zoufalství projevovaly i vztekem a násilím vůči svým dětem, nebo myšlenkami na sebevraždu. „Díky podpoře Tahaddi se nyní cítím mnohem líp, naše vztahy v rodině se dramaticky zlepšily a moje agresivita pominula. Mým snem je, aby moje děti nemusely zažívat situaci, kdy jsem já i my všichni byli zcela na dně. Chci, aby se mohli učit, mít přátele a být normálně šťastni“.
Díky práci komunitního centra Tahaddi a české pomoci (včetně té vaší) pro to můžeme leccos udělat.